ADHD vs ADD: jaký je rozdíl a proč se ADD už nepoužívá

Krátká odpověď: ADD a ADHD jsou totéž

ADD (Attention Deficit Disorder) je zastaralý název pro to, co se dnes diagnostikuje jako ADHD s převahou nepozornosti. Nejde o dvě různé poruchy — jde o jeden a tentýž neurovývojový stav, popsaný ve dvou různých obdobích vývoje diagnostických manuálů. Termín ADD byl opuštěn už v roce 1987 a od té doby se v klinické praxi nepoužívá, byť v běžné řeči — zejména u lidí diagnostikovaných před touto změnou — přežívá dodnes.

Pokud jste tedy narazili na obě zkratky a nevíte, kterou z nich „máte", odpověď zní: máte ADHD, a typ, kterému se dříve říkalo ADD, dnes odpovídá ADHD s predominantně nepozorností (jedna ze tří klinických forem, vedle hyperaktivně-impulzivní a kombinované).

Historie termínu: od ADD k ADHD v datech

Terminologie se měnila spolu s tím, jak se prohlubovalo chápání toho, co tento stav skutečně obnáší. Klíčové body vývoje:

• 1980 — DSM-III zavádí ADD. Termín Attention Deficit Disorder se poprvé objevuje jako formální diagnóza, rozdělená na dva podtypy: s hyperaktivitou a bez hyperaktivity.
• 1987 — DSM-III-R přejmenovává stav na ADHD. Odborníci došli k závěru, že hyperaktivita je u většiny pacientů klíčovým rysem, ne jen příležitostným doplňkem — podtypy se sloučily do jedné diagnózy.
• 1994 — DSM-IV zavádí tři klinické formy. Predominantně nepozorná forma (ta, co dříve odpovídala ADD bez hyperaktivity), predominantně hyperaktivně-impulzivní a kombinovaná — toto rozdělení platí v základu dodnes.
• 2013 — DSM-5 potvrzuje tři formy pod jednou diagnózou ADHD. Žádný návrat k ADD, žádné samostatné podtypy jako diagnózy — jen tři klinické obrazy téhož stavu.
• 2022 — MKN-11 sjednocuje terminologii i v Česku. Mezinárodní klasifikace nemocí ve své jedenácté revizi přejímá strukturu DSM-5 se třemi klinickými obrazy a opouští dřívější pojem hyperkinetická porucha.^[1]

Vývoj tedy nešel směrem „ADD je špatně, ADHD je správně" — šlo o postupné zpřesňování toho, jak nejlépe popsat variabilitu příznaků v rámci jednoho stavu.

Proč se terminologie změnila

Hlavní důvod přejmenování v roce 1987 byl klinický, ne kosmetický: lékaři si všimli, že rozdělení na „ADD s hyperaktivitou" a „ADD bez hyperaktivity" navozovalo dojem dvou odlišných poruch, zatímco šlo o tutéž poruchu s různou mírou jednoho příznaku. Sloučení pod název ADHD odráželo poznání, že nepozornost, hyperaktivita a impulzivita jsou tři projevy jednoho základního neurovývojového mechanismu — ne tři oddělené nemoci.

Pojmenování „Attention Deficit Hyperactivity Disorder" navíc lépe odpovídalo skutečnosti, že hyperaktivita nemusí být u všech pacientů přítomna stejně výrazně, ale celé spektrum (od čisté nepozornosti až po výraznou hyperaktivitu) spadá pod jednu diagnostickou kategorii s různými klinickými obrazy.

Jak je to v Česku: MKN-11 a ADD v praxi

V české klinické praxi platí od ledna 2022 MKN-11, která strukturu i kritéria sjednotila s americkým DSM-5 — manuál pracuje se třemi klinickými obrazy ADHD a opustil dřívější označení hyperkinetická porucha.^[1] Termín ADD se v aktuální české diagnostické dokumentaci neobjevuje.

V praxi ale odborníci i laici pojem ADD stále občas používají — zejména k popisu dětí (častěji dívek), u kterých dominuje nepozornost, ale hyperaktivita a impulzivita se prakticky nevyskytují. Jde o neformální, zastaralé označení predominantně nepozorné formy, ne o samostatnou diagnózu.^[2]

Vývoj terminologie v českém prostředí navíc procházel vlastní historií ještě před příchodem mezinárodních manuálů — od pojmu lehké mozkové poškození ve 40. letech přes lehkou dětskou encefalopatii až k lehké mozkové dysfunkci (LMD) v 70. letech, než se postupně prosadil mezinárodní termín ADHD.^[1]

Proč termín ADD i tak slýcháte dodnes

Jazyk se měnit nerad. Lidé, kteří byli diagnostikováni v 80. letech nebo začátkem 90. let — tedy před rokem 1994, kdy se ustálily tři klinické formy — vyrůstali s nálepkou ADD a často ji používají i desetiletí poté, protože jim přijde výstižnější pro jejich vlastní zkušenost. Zvlášť lidé s predominantně nepozornou formou, kteří se necítí „hyperaktivní" v běžném slova smyslu, mohou mít pocit, že ADD lépe popisuje to, co skutečně zažívají.

Dalším důvodem je menší viditelnost nepozorných příznaků navenek — zapomínání, potíže s organizací a soustředěním nepůsobí na okolí tak nápadně jako hyperaktivní chování, takže si lidé i odborníci stále sahají po starším, zdánlivě přesnějším názvu.

Co to znamená pro vás, pokud máte starší diagnózu

Pokud jste byli diagnostikováni s ADD před rokem 1987 nebo krátce po něm, vaše příznaky se nezměnily — změnilo se jen jméno, kterým je odborná veřejnost popisuje. Nepotřebujete novou diagnózu jen proto, aby „seděla" k aktuální terminologii. Pokud ale od diagnózy uplynulo mnoho let a uvažujete o medikaci nebo terapii, aktuální vyšetření podle dnešních kritérií vám může dát přesnější obraz toho, která ze tří klinických forem u vás převažuje a jaký přístup k léčbě by byl nejvhodnější.

Komu se hodí: pokud váš starý posudek používá výhradně pojem ADD a vy se chystáte žádat o úpravu pracovních podmínek, medikaci nebo posudek pro úřady, může být užitečné mít aktuální zprávu, která pojmenuje stav podle dnes platné terminologie — usnadní to komunikaci s novými lékaři i institucemi.

Přehled: ADD vs ADHD v jedné tabulce

Podrobný rozbor toho, jak se tři klinické formy ADHD od sebe liší a jak je rozpoznat, najdete v článku Tři typy ADHD.

Příběhy z praxe

Jana, 41 let, ekonomka: V roce 1989 jí ve škole diagnostikovali „ADD bez hyperaktivity" — tehdy ještě pod pojmem, který se v Česku používal jen okrajově, protože diagnostika u nás zpožďovala za zahraničním vývojem. Celý život si myslela, že její potíže s organizací a soustředěním jsou „jiná, mírnější věc" než ADHD, které vídala u hyperaktivních spolužáků. Až v 39 letech, při vyšetření kvůli pracovnímu vyhoření, jí psychiatr vysvětlil, že jde o tutéž poruchu — jen popsanou starší terminologií. „Najednou mi to dávalo smysl. Nebyla jsem ‚lehčí případ', byla jsem nediagnostikovaná dospělá s ADHD, akorát mi čtyřicet let nikdo neřekl, že se to jmenuje jinak."

Tomáš, 34 let, učitel: Jako dítě slýchal od babičky, že má „ADD, ne to vaše ADHD" — babička pojem znala z časopisu z 90. let a trvala na rozlišení. Tomáš dlouho věřil, že existují dvě různé diagnózy a že jeho forma je „ta lehčí". Po přečtení aktuálních materiálů od svého psychiatra pochopil, že jde o stejnou věc, jen pod jiným jménem z jiné dekády. „Přestal jsem si dělat starosti, že mám něco jiného než kamarádi s ADHD. Měl jsem přesně to samé, jen mi to babička popisovala slovníkem, který byl už tehdy dvacet let starý."

Časté otázky

Zdroje

1. Akrasia.cz. (2023). Historie ADHD: Vývoj diagnostické kategorie. Dostupné z: akrasia.cz.
2. PPP Ostrava. Co máme dělat, když máme doma dítě s ADHD? Dostupné z: ppp-ostrava.cz.
3. World Health Organization. (2022). International Classification of Diseases, 11th Revision (ICD-11).
4. American Psychiatric Association. (2013). Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders (5th ed.). Washington, DC: APA.
5. Matějček, Z. (1990). Vývojové poruchy učení a chování. Praha: SPN.