ADHD a bipolární porucha: proč se často zaměňují

Simona strávila pět let v léčbě bipolární poruchy – stabilizátory nálady, pravidelné kontroly, opatrné sledování výkyvů. Zlepšení bylo jen částečné. Teprve když druhý psychiatr zpochybnil původní diagnózu a navrhl komplexní vyšetření na ADHD, se ukázalo, že to, co bylo interpretováno jako hypomanické epizody, byly ve skutečnosti dlouhodobé, trvalé projevy ADHD – ne epizodický stav, který přichází a odchází.

Záměna mezi ADHD a bipolární poruchou patří k nejzávažnějším diagnostickým chybám v psychiatrii, protože obě poruchy se léčí zásadně odlišnými přístupy. Tento článek vysvětluje, co k tomuto tématu říká výzkum, jak obě poruchy rozlišit, a proč přesná diagnóza tolik záleží.

Co ukazuje výzkum o míře souběhu

Rozsáhlá metaanalýza zahrnující 71 studií a téměř 647 000 účastníků z 18 zemí zjistila, že přibližně jeden z třinácti dospělých s ADHD má zároveň diagnostikovanou bipolární poruchu (7,95 %), zatímco téměř jeden ze šesti dospělých s bipolární poruchou má komorbidní ADHD (17,11 %).^[1] Studie také zjistila, že u pacientů s komorbidním ADHD nastupuje bipolární porucha v průměru téměř o čtyři roky dříve než u pacientů bez ADHD.

Přehledová práce zaměřená na klinickou praxi u dospělých uvádí, že ADHD koexistuje přibližně u 20 % dospělých s bipolární poruchou nebo hraniční poruchou osobnosti, přičemž míra chybné diagnózy a opožděné diagnózy je u pacientů s bipolární poruchou v kombinaci s ADHD obzvlášť vysoká.^[2]

Klíčový rozdíl: trvalý stav vs. epizody

Nejdůležitějším diagnostickým vodítkem pro odlišení obou poruch je časový průběh symptomů. ADHD je definováno jako trvalý, celoživotní vzorec – symptomy jsou přítomné konzistentně, i když se jejich intenzita může měnit podle situace. Bipolární porucha je naopak epizodická – období zvýšené nálady (mánie nebo hypomanie) a deprese se střídají s obdobími relativně normální nálady, i když funkčnost mezi epizodami nemusí být vždy zcela obnovená.^[2]

U pacientů s komorbidním ADHD a bipolární poruchou zůstávají ADHD symptomy přítomné i v obdobích mezi bipolárními epizodami – to je klíčový rozlišovací bod, který pomáhá odborníkům oddělit, co patří ke kterému stavu.^[2]

Proč se obě poruchy tak snadno zamění

Zvlášť náročná bývá diferenciální diagnóza u bipolární poruchy II. typu, charakterizované výhradně hypomanickými (mírnějšími) epizodami, kde je rozlišení od trvalého, „stavu podobného" ADHD ještě obtížnější, pokud lékař dostatečně nezohlední rozdíl mezi trvalou povahou ADHD a epizodickou povahou bipolární poruchy.^[1]

Proč na přesné diagnóze tolik záleží

Léčebné přístupy k oběma poruchám se zásadně liší. ADHD se typicky léčí stimulační nebo nestimulační medikací zaměřenou na zlepšení pozornosti a exekutivních funkcí. Bipolární porucha vyžaduje stabilizátory nálady nebo jiné léky zaměřené na prevenci manických a depresivních epizod – a nesprávně nasazená stimulační medikace u neodhalené bipolární poruchy může u některých pacientů vyvolat nebo zhoršit manickou epizodu.

Přesná diagnóza je proto zásadní nejen pro efektivitu léčby, ale i pro bezpečnost pacienta – což je hlavní důvod, proč odborná literatura opakovaně zdůrazňuje potřebu pečlivého rozlišení mezi oběma poruchami před zahájením farmakologické léčby.

Když jsou přítomné obě poruchy zároveň

U pacientů, kde jsou skutečně přítomné obě poruchy současně, léčba vyžaduje pečlivě koordinovaný přístup – typicky nejprve stabilizaci nálady pomocí léčby bipolární poruchy, a teprve poté opatrné zvažování léčby ADHD symptomů, které přetrvávají i mimo bipolární epizody. Pořadí a načasování léčby je individuální rozhodnutí, které vyžaduje zkušeného psychiatra.

Příběh: Simona a roky nesprávné léčby

Simona popisuje, jak zpětně vidí, že její „hypomanické epizody" byly ve skutečnosti období hyperfokusu a zvýšené energie typické pro ADHD, které trvaly dny, ne týdny, a nebyly doprovázené sníženou potřebou spánku typickou pro skutečnou hypomanii. Po přehodnocení diagnózy a přechodu na léčbu cílenou na ADHD se její dlouhodobé fungování výrazně zlepšilo způsobem, jaký roky léčby bipolární poruchy nepřinesly.

Co má smysl udělat

1. Popište lékaři přesný časový průběh symptomů. Zda jde o trvalý stav, nebo o ohraničené epizody oddělené obdobími stabilní nálady, je klíčová informace.
2. Zmiňte věk nástupu. ADHD symptomy musí být podle diagnostických kritérií přítomné už před 12. rokem věku, zatímco bipolární porucha se typicky rozvíjí později.
3. Nespoléhejte na jedno posouzení, pokud léčba dlouhodobě nefunguje. Pokud se stav navzdory léčbě nezlepšuje, druhý názor nebo komplexní přehodnocení diagnózy může být na místě.
4. Nikdy neupravujte medikaci sama. Vzhledem k riziku vyvolání manické epizody nesprávnou medikací je jakákoliv změna léčby vždy věcí odborníka.

Časté otázky

Pro širší kontext komorbidních stavů u ADHD čtěte Komorbidita u ADHD: proč je souběh poruch pravidlo, ne výjimka. O emoční dysregulaci, která je společná pro obě poruchy, více v článku Emoční dysregulace jako symptom ADHD, o hyperfokusu, který bývá s hypomanií zaměňován, v článku Hyperfokus jako profesionální výhoda, a o podobně obtížně rozlišitelné komorbiditě v článku ADHD a hraniční porucha osobnosti (BPD): překryv a rozdíly.

Zdroje

• Comorbidity of ADHD and adult bipolar disorder: A systematic review and meta-analysis (2021), Neuroscience & Biobehavioral Reviews, ScienceDirect – 71 studií, 646 766 účastníků.
• Asherson, P., Young, A. H., Eich-Höchli, D., Moran, P., Porsdal, V., Deberdt, W. (2014). Differential diagnosis, comorbidity, and treatment of ADHD in relation to bipolar disorder or borderline personality disorder in adults. Current Medical Research and Opinion.
• Bipolar Disorder and ADHD: Comorbidity and Diagnostic Distinctions (2015), Current Psychiatry Reports, Springer.
• Delineating ADHD and bipolar disorder: A comparison of clinical profiles in adult women (2016), Comprehensive Psychiatry, ScienceDirect.