Mindfulness a meditace jako doplněk léčby ADHD

Po osmi týdnech kurzu mindfulness hlásila skupina účastníků s ADHD výrazné zlepšení pozornosti a menší impulzivitu — ve srovnání se skupinou, která nedělala nic a jen čekala na svoje pořadí. Když ale výzkumníci porovnali stejný kurz mindfulness s jiným, stejně strukturovaným programem — třeba nácvikem konkrétních dovedností — rozdíl mezi oběma skupinami prakticky zmizel. Tenhle detail rozhoduje o tom, jak realisticky by se dalo od mindfulness u ADHD čekat.

Mindfulness a meditace patří mezi nejrychleji rostoucí doplňkové přístupy k léčbě ADHD, s rostoucím množstvím klinických studií. Tento článek vysvětluje, proč záleží na tom, s čím se mindfulness ve studiích srovnává, co to prakticky znamená pro očekávání, a pro koho dává tenhle přístup největší smysl.

Proč záleží, s čím se mindfulness srovnává

Stejně jako u jiných nefarmakologických přístupů k ADHD platí, že výsledek studie do velké míry závisí na tom, s jakou kontrolní skupinou se sledovaný zásah porovnává. Pokud se mindfulness srovnává se skupinou, která zatím žádnou léčbu nedostává (takzvaný neaktivní kontrolní stav, například čekací listina), zlepšení vypadá výrazně. Pokud se srovnává se skupinou, která dostává jiný, stejně strukturovaný a časově náročný program — psychoedukaci nebo trénink konkrétních dovedností — rozdíl mezi oběma přístupy se výrazně zmenšuje nebo mizí úplně.

Tenhle typ srovnání není detail metodiky, kterou by šlo přehlédnout — je to klíč k tomu, co studie skutečně měří. Srovnání s neaktivní kontrolou ukazuje, jestli mindfulness dělá něco lepšího než nic. Srovnání s aktivní kontrolou ukazuje, jestli dělá něco lepšího než jiná, stejně náročná alternativa.

Co přesně říkají data

Rozsáhlý systematický přehled a metaanalýza zahrnující 31 studií u dětí i dospělých s ADHD potvrdily přesně tenhle vzorec. U obou věkových skupin byly programy založené na mindfulness účinnější než čekací listina při zlepšování příznaků ADHD a některých dalších sledovaných výsledků^[1]. Analýza podskupin a metaregrese ale potvrdily jasnou mezeru mezi středně velkým až velkým účinkem u studií s neaktivní kontrolní skupinou a nízkým až zanedbatelným účinkem u studií s aktivní kontrolní skupinou^[1].

Na základě tohoto zjištění autoři výslovně doporučují, že mindfulness může být užitečný jako doplněk k jiným aktivním intervencím, ne jako jejich náhrada^[1]. Tohle doporučení je podstatně opatrnější, než jak bývá mindfulness prezentován v populárních zdrojích, kde se často objevuje jako svébytné, samostatně dostačující řešení.

Proč tenhle rozdíl dává smysl

Vysvětlení nemusí být, že mindfulness „nefunguje" — spíš to, že velká část jeho přínosu může pramenit z faktorů, které sdílí s jakoukoliv strukturovanou, pravidelnou skupinovou aktivitou: pravidelný rytmus schůzek, pozornost věnovaná vlastnímu fungování, sociální podpora skupiny, pocit aktivního zapojení do vlastní léčby. Tyto faktory zlepšují pohodu bez ohledu na to, jestli konkrétní obsah programu je mindfulness, nácvik dovedností, nebo něco jiného — a právě to vysvětluje, proč mizí rozdíl při srovnání se stejně strukturovanou alternativou.

To neznamená, že samotná mindfulness technika je bezcenná — jen to, že důkazy pro její specifický, jedinečný přínos nad rámec obecného efektu strukturované podpory jsou zatím slabší, než by se dalo čekat podle její popularity.

Jaké programy se u ADHD používají

Dva nejčastěji používané protokoly u dospělých s ADHD jsou Mindfulness Awareness Practice (MAP) a Mindfulness Based Cognitive Therapy (MBCT), zatímco u dětí a dospívajících se častěji používá kombinace MBCT a Mindfulness Based Stress Reduction (MBSR)^[1]. Programy obvykle probíhají v délce šesti až deseti týdnů, s pravidelnými skupinovými sezeními a doporučenou domácí praxí mezi sezeními.

Množství domácí praxe má podle novějších dat vlastní význam — analýza napříč více studiemi ukázala malou až středně silnou souvislost mezi množstvím domácí praxe a výsledky po ukončení programu, což naznačuje, že „dělat víc" přináší dodatečný přínos nad rámec pouhé účasti na kurzu.

Pro koho dává mindfulness největší smysl

Mindfulness má smysl zvažovat jako doplněk k medikaci nebo jiné aktivní terapii, ne jako samostatnou náhradu za ně, zvlášť u lidí, kteří vedle jádrových příznaků ADHD zápasí i s obtížemi v regulaci emocí nebo se stresem souvisejícím s chronickým pocitem nedostatečnosti. U řady lidí s ADHD navíc samotný nácvik pravidelné praxe — sednout si a věnovat pozornost jedné věci po stanovenou dobu — může být sám o sobě přínosným cvičením exekutivních funkcí, nezávisle na tom, jestli jde specificky o mindfulness, nebo o jinou strukturovanou pravidelnou aktivitu.

Naopak jako první a jediná volba léčby, zvlášť u středně těžkých až těžkých příznaků, mindfulness podle dostupných dat nenabízí dostatečný samostatný přínos. Realistické očekávání — doplněk, který může pomoct s emoční regulací a celkovou pohodou, ne náhrada za ověřenou léčbu — vede k lepšímu rozhodování než očekávání zázračného řešení.

Časté otázky

Zdroje

• Oliva, F., Malandrone, F., di Girolamo, G., Mirabella, S., Colombi, N., Carletto, S., & Ostacoli, L. (2021). The efficacy of mindfulness-based interventions in attention-deficit/hyperactivity disorder beyond core symptoms: A systematic review, meta-analysis, and meta-regression. Journal of Affective Disorders, 292, 475–486.

O dalších nefarmakologických přístupech a o tom, proč se hodnocení jejich účinnosti tak často liší podle metodiky studie, píšeme v článku Alternativní metody léčby ADHD: co má důkazy a co ne. Konkrétní techniky upravené pro ADHD mozek najdete v článku Mindfulness pro ADHD: praktické techniky.