DSM-5 a ICD-11: jak se liší diagnostická kritéria ADHD a co to znamená pro vaši diagnózu

Diagnostická kritéria tvoří základ každého odborného rozhodnutí o tom, zda pacient splňuje podmínky pro diagnózu ADHD. Dva dominantní systémy — americký DSM-5 a mezinárodní ICD-11 — přistupují k diagnostice ADHD odlišnou logikou: DSM-5 pracuje s přesně definovanými číselnými prahy, ICD-11 spoléhá více na klinický úsudek a funkční dopad ^[1]. Tato odlišnost má přímý dopad na výsledek diagnostického procesu — zejména u dospělých a u mírněji vyjádřených prezentací ADHD ^[2].

Diagnostická kritéria ADHD podle DSM-5

DSM-5 (Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders, 5. vydání, APA 2013) definuje ADHD jako přetrvávající vzorec nepozornosti a/nebo hyperaktivity-impulzivity, který narušuje fungování nebo vývoj jedince. Systém pracuje se dvěma symetrickými seznamy příznaků — každý obsahuje přesně 9 symptomů — a pro diagnózu stanovuje číselný práh ^[1].

Dimenze A — Nepozornost (9 symptomů)

• Časté chyby z nepozornosti nebo nedostatečná pozornost věnovaná detailům.
• Obtíže s udržením pozornosti při úkolech nebo hrách.
• Zdánlivé neposlouchání při přímém oslovení.
• Nedokončování úkolů, školních prací nebo pracovních povinností.
• Obtíže s organizací úkolů a aktivit; špatné hospodaření s časem.
• Vyhýbání se úkolům vyžadujícím trvalé soustředění.
• Časté ztrácení předmětů nezbytných pro úkoly nebo aktivity.
• Snadná rozptylitelnost vnějšími podněty.
• Zapomínání každodenních povinností.

Dimenze B — Hyperaktivita a impulzivita (9 symptomů)

• Vrtění rukama nebo nohama, neklid na místě k sezení.
• Opouštění místa v situacích, kde se očekává sezení.
• Pobíhání nebo lezení v nevhodných situacích (u dospělých subjektivní neklid).
• Neschopnost klidně si hrát nebo provádět volnočasové aktivity.
• Stálý pohyb, jednání „jako by bylo poháněno motorem".
• Nadměrné mluvení.
• Vyhrknutí odpovědi dříve, než je otázka dokončena.
• Obtíže s čekáním na svou řadu.
• Přerušování nebo narušování ostatních.

Podmínky platnosti diagnózy podle DSM-5

• Počet symptomů: u dětí do 17 let min. 6 symptomů, u dospělých nad 17 let min. 5 symptomů z dimenze A nebo B ^[1].
• Trvání: symptomy přítomny nejméně 6 měsíců.
• Věk nástupu: několik symptomů přítomno před 12. rokem věku.
• Pervasivita: symptomy ve dvou nebo více prostředích (škola, práce, domov).
• Funkční dopad: symptomy klinicky významně narušují fungování.
• Diferenciální diagnostika: symptomy nejsou lépe vysvětlitelné jinou duševní poruchou.

DSM-5 rozlišuje tři prezentační subtypy: převážně nepozorný (ADHD-I), převážně hyperaktivně-impulzivní (ADHD-HI) a kombinovaný (ADHD-C).

Diagnostická kritéria ADHD podle ICD-11

ICD-11 (Mezinárodní klasifikace nemocí, 11. revize, WHO 2019, v platnosti od 2022) přináší oproti ICD-10 zásadní posun: zatímco ICD-10 pracovalo s pojmem hyperkinetická porucha a přísnějšími kritérii odpovídajícími pouze kombinovanému subtypu DSM, ICD-11 rozšiřuje záběr a výrazně konverguje k přístupu DSM-5 — při zachování vlastní strukturální logiky ^[2].

Klíčové rysy ICD-11 přístupu

• ICD-11 obsahuje 11 symptomů nepozornosti a 11 symptomů hyperaktivity/impulzivity — o 2 více než DSM-5 v každé dimenzi — avšak bez pevně stanoveného číselného prahu pro diagnózu ^[2].
• Symptomy jsou popsány deskriptivně; diagnóza vyžaduje přítomnost „několika" symptomů alespoň v jedné dimenzi, přičemž klinický úsudek odborníka má centrální roli ^[1].
• ICD-11 explicitně uznává, že hyperaktivita a impulzivita se s věkem mění a u dospělých se mohou projevovat jako vnitřní neklid nebo chronická netrpělivost — nikoli jako pohybová hyperaktivita viditelná v dětství.
• Funkční dopad je centrální podmínkou diagnózy — ještě výrazněji než v DSM-5.
• ICD-11 nevyžaduje, aby symptomy vznikly přímo před 12. rokem, ale aby se objevily „v průběhu vývojového období" — formulace reflektující obtíže retrospektivní diagnostiky a kulturní variabilitu.
• Systém je konstruován pro globální použití; kulturní citlivost je zabudována do metodologie ^[1].

Markéta (34 let) procházela diagnostickým procesem ve dvou různých ordinacích. V první, pracující striktně podle DSM-5, nesplnila číselný práh — splnila 4 symptomy nepozornosti z požadovaných 5. Druhý odborník pracoval v logice ICD-11: zhodnotil celkový funkční obraz, vývojovou historii a míru narušení v práci i ve vztazích. Diagnózu ADHD nepozorného subtypu stanovil. Stejná osoba, stejné symptomy — jiný výsledek podle použité diagnostické logiky.

Srovnávací tabulka: DSM-5 vs. ICD-11

Klíčové rozdíly mezi systémy

1. Číselný práh vs. klinický úsudek

DSM-5 stanovuje přesný počet symptomů nutných k diagnóze (5 nebo 6 podle věku). ICD-11 požaduje „několik" symptomů, přičemž centrálním kritériem je prokázaný funkční dopad — ne splněný číselný práh ^[1]. Tato odlišnost má konkrétní klinický dopad: pacient, který splní 4 symptomy nepozornosti z požadovaných 5 v DSM-5, ale s výrazným narušením fungování, může diagnózu dostat podle ICD-11, nikoli podle DSM-5 ^[2].

2. Jiný počet symptomů v seznamu

ICD-11 obsahuje 11 symptomů v každé dimenzi oproti 9 v DSM-5. Tři „nové" symptomy nepozornosti v ICD-11 zahrnují mimo jiné explicitní zmínku o „zdánlivém denním snění nebo myšlenkovém bloudění" — symptom, který v DSM-5 pojmenován není, přestože je klinicky relevantní ^[2].

3. Věk nástupu: „před 12. rokem" vs. „vývojové období"

DSM-5 vyžaduje, aby bylo „několik symptomů" přítomno před 12. rokem věku. ICD-11 formuluje tento požadavek jako vznik symptomů „v průběhu vývojového období" — širší formulace, která lépe reflektuje obtíže retrospektivní diagnostiky u dospělých a kulturní rozdíly v rozpoznávání ADHD v dětství ^[1].

4. Subtypy vs. dimenze

DSM-5 formalizuje tři subtypy (ADHD-I, ADHD-HI, ADHD-C), které se hojně využívají ve výzkumné literatuře a klinické dokumentaci. ICD-11 umožňuje specifikaci převládající dimenze bez nutnosti zařazení do pevné kategorie — přístup, který lépe odpovídá proměnlivosti symptomové prezentace v čase ^[2].

5. Konvergence, nikoli sjednocení

ICD-11 je výrazně blíže DSM-5 než předchozí ICD-10 — například rozšiřuje záběr mimo hyperkinetickou poruchu, která v ICD-10 odpovídala pouze kombinovanému subtypu. Přesto rozdíly přetrvávají, a zatímco WHO i APA vyvíjejí snahy o harmonizaci, žádné ICD-11 standardizované hodnotící škály pro ADHD zatím neexistují — mezera, která komplikuje výzkum i klinickou praxi ^[2].

Praktický dopad na diagnostický proces

Různé země, různý výsledek

Pacient diagnostikovaný podle DSM-5 nemusí automaticky splňovat kritéria ICD-11, jak je aplikuje odborník v jiné zemi — a naopak. Při mezinárodním přesunu nebo přechodu mezi pracovišti doporučujeme vyžádat si podrobnou diagnostickou zprávu s popisem použitého systému, konkrétních nástrojů a výsledků hodnocení funkčního dopadu.

Pojišťovny v ČR pracují s MKN (ICD)

Pro účely hrazení péče a administrativní dokumentace je v České republice závazný kód z MKN — české adaptace ICD. Diagnóza formulovaná výhradně v terminologii DSM-5 bez odpovídajícího kódu ICD-11 nemusí být pojišťovnou ani institucí uznána. Mnohé ambulance pracují s oběma systémy souběžně; výsledná zpráva by měla obsahovat kód MKN.

Přísnost systému ovlivňuje přístup k diagnóze

Přísnější numerická operacionalizace DSM-5 může vést k tomu, že pacient s výrazným narušením fungování, ale s hraničním počtem formálně splněných symptomů, diagnózu nedostane — přestože celkový klinický obraz odpovídá ADHD. ICD-11 nabízí v takových případech více prostoru pro klinické zhodnocení. Zároveň platí: volnější práh ICD-11 neznamená nižší nároky — důraz na prokázaný a přetrvávající funkční dopad v ICD-11 je, pokud cokoliv, přísnější než v DSM-5 ^[2].

Pokud procházíte diagnostickým procesem, zeptejte se odborníka, podle kterého systému postupuje a jak výsledná zpráva odpovídá kritériím rozhodným pro vaši pojišťovnu nebo instituci.

Časté otázky

Který systém je „správný" — DSM-5, nebo ICD-11?

Ani jeden není objektivně lepší — slouží různým účelům. DSM-5 je orientovaný na standardizaci pro výzkum, ICD-11 na klinické použití v mezinárodním kontextu. Pro administrativní a pojišťovnické účely v ČR je závazný ICD.

Mohu dostat diagnózu ADHD podle jednoho systému a ne podle druhého?

Ano, zejména u hraničních případů. DSM-5 pracuje více s prahovými kritérii, ICD-11 více s klinickým úsudkem. Výsledná diagnóza může být ovlivněna interpretací funkčního dopadu a kontextu.

Co je ICD-10 a liší se od ICD-11 v oblasti ADHD?

ICD-10 používalo koncept hyperkinetické poruchy s užším vymezením. ICD-11 rozšiřuje kritéria, více se přibližuje DSM-5 a explicitně zahrnuje ADHD i u dospělých.

Proč má ICD-11 více symptomů než DSM-5?

ICD-11 některé symptomy rozděluje jemněji a rozšiřuje popis klinické variability. Nepracuje však striktně s pevným počtem symptomů — více spoléhá na klinické zhodnocení celkového obrazu.

Existují hodnotící škály specifické pro ICD-11?

Ne v plně standardizované podobě. DSM-5 má více validovaných škál, zatímco ICD-11 je v tomto směru méně nástrojově podpořeno, což komplikuje výzkumné srovnání.

Je diagnóza ADHD ze zahraničí platná v ČR?

Ano, ale záleží na formě dokumentace. Zprávy s ICD kódem jsou lépe přenosné, DSM-5 zprávy mohou vyžadovat doplnění nebo přehodnocení českým odborníkem.

Použité zdroje

1. First, M. B., Gaebel, W., Maj, M., Stein, D. J., Kogan, C. S., Saunders, J. B., … Reed, G. (2021). An organization- and category-level comparison of diagnostic requirements for mental disorders in ICD-11 and DSM-5. World Psychiatry, 20(1), 34–51.
2. Gomez, R., Chen, W., & Houghton, S. (2023). Differences between DSM-5-TR and ICD-11 revisions of attention deficit/hyperactivity disorder: A commentary on implications and opportunities. World Journal of Psychiatry, 13(5), 138–143.
3. Americká psychiatrická asociace. (2013). Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders, Fifth Edition (DSM-5). American Psychiatric Publishing.
   psychiatry.org/dsm
4. Světová zdravotnická organizace. (2019). ICD-11: International Classification of Diseases, 11th Revision. WHO.
   icd.who.int